Pobyt v Janských Lázních

V pondělí 22. dubna se 44 žáků tříd 7. C a 9. B se svými učitelkami vypravilo na pětidenní školu v přírodě do Janských Lázní. Objekt chalupy Duncan leží v malebné horské přírodě na hranici Krkonošského národního parku.

Cesta do hor nám velmi rychle utekla a v Janských Lázních nás přivítalo mrazivé počasí a na tvářích zašimraly poletující sněhové vločky. Natěšeni na nové zážitky jsem se ubytovali ve dvou patrech hřejivě vytopené a útulné lesní chalupy. Nově zrekonstruované

pokojíčky s krásným sociálním zařízením a čisťounkým vybavením nám nabídly otevřenou náruč a my se vrhli do vybalování. Po výborném obědě jsme se seznámili s vnitřní podobou Duncanu, včetně dvou učeben, haly s pohovkou či chodby s ping-pongovým stolem.

Lákalo nás nadýchat se čerstvého horského vzduchu, proto jsme se navzdory chladnému počasí zabalili do zimních bund, čepic a rukavic a vydali se prozkoumat okolí chalupy. Mezitím vysvitlo sluníčko, jehož paprsky nás dovedly až do centra Janských Lázní, a cestou zpět na chalupu se ti největší milovníci sportu zastavili na sportovním hřišti pod chatou, aby si zahráli fotbal. Po večeři nás čekala seznamovací diskotéka a ti, kteří tanci příliš neholdují, se zabavili společenskými hrami či turnajem ve stolním tenisu. První večer jsme usínali příjemně unaveni a těšili se na další dny.

Hned v úterý se na nás po snídani nebe mračilo, přesto jsme vyrazili na Vřetenovčí hravou naučnou stezku nabízející pohyb, pobavení a poučení. Prostřednictvím několika zastavení jsme se seznámili s drobným, vzácným a v Krkonoších slavným živočichem, vřetenovkou krkonošskou. Za odměnu na nás opět vykouklo slunce a my usoudili, že jasného nebe je třeba využít. Proto jsme se po výborném obědě a krátkém poledním klidu vydali na výlet s cílem Stezka korunami stromů Krkonoše. Ta je se svými 45 metry nejvyšší vyhlídkovou věží ze všech stezek v ČR i Německu a díky svým 1327 metrům cesty je dosud nejdelší realizovanou trasou.

Stezka korunami stromů v Krkonoších má své kouzlo v tom, že návštěvníky zavede i do podzemní části. Tam jsme měli možnost studovat mikrosvět půdy od kořenů po nejmenší živočichy. Na stezce nás čekala tři didaktická zastavení a tři zábavně pojaté stanice, kde jsme otestovali i svoji odvahu a užili si trochu adrenalinu při pohledu pod nohy. Asi ve dvou třetinách stezky nás k výstupu nalákala vyhlídková věž, která je vysoká 45 metrů. Dolů jsme se pak mohli svézt na suchém tobogánu, dlouhém přes 50 metrů. Návštěvu stezky jsme ukončili na veselém dětském hřišti, podívali se do krásného infocentra a prodejny suvenýrů, kde byli naši žáci pochváleni za slušné chování a milé vystupování.

Na chatu jsme v úterý dorazili unavení a hladoví přesně v době večeře a po zábavném večeru s tancem a hudbou usnuli s pocitem skvěle prožitého dne.

Následující den byl ve znamení odpočinku. Dopolední program ve společenských místnostech zaměřily paní učitelky na zábavné hry a teambuldingové aktivity. Chvíle napětí a legrace jsme zažili v městečku Palermu nebo při hře Pepíčku, pípni. Naši deváťáci se ve vedlejší klubovně přesvědčili o tom, že umějí zpívat, a natěšeni na dobré jídlo jsme se vrhli do jídelny a následně do pokojíčků k polednímu klidu. Odpoledne už naše těla volala po čerstvém vzduchu, proto jsme se vypravili do blízkého lesíka, ve kterém dvě družstva svedla bitvu o vlajku. Po návratu na chalupu nás čekala zasloužená horká sprcha a po výborné večeři opět tanec, zábava a zpěv.

Čtvrteční dopoledne bylo naším posledním. Věnovali jsme ho zhodnocení našich zážitků, zpětné vazbě a psaní dopisů svým spolužákům a učitelkám. Ty nám mezitím “tajně” psaly pamětní listy a připravovaly sladké odměny. Naše závěrečné krkonošské odpoledne bylo ve znamení krásného pěšího výletu do městečka Svoboda nad Úpou. Cestou po Krakonošově stezce jsme minuli Farmpark Muchomůrka, vyfotili se v pozadí nádherných hor a povídali si o všem, co jsme společně zažili. Rozlučková diskotéka se neobešla bez povzdechnutí, jak rádi bychom na Duncanu ještě pár dní zůstali.

Nic ale netrvá věčně, takže (na náš vkus velmi rychle) v pátek ráno zaznělo z úst našich učitelek naposledy: ”Dobré ráno, děti... čeká nás snídaně.” Na tu jsme se již dostavili se sbalenými zavazadly a po loučení s chalupou odjeli zpět do Prahy.

Na tuto školu v přírodě nám zůstanou krásné vzpomínky a velmi rádi se zase někdy vrátíme.

 

za 7. C a 9. B

Mgr. Dita Tomková