Srdce s láskou darované

Jsme žáci 7.B z jazykové přípravy ZŠ Hovorčovická v Praze 8 a letos jsme se rozhodli otevřít svá srdce těm úplně nejmenším – našim prvňáčkům. Chtěli jsme jim zpříjemnit jejich první krůčky ve škole a rozhodli jsme se je obdarovat zážitkem i dárkem. Našim cílem bylo propojit svět starších žáků s těmi nejmladšími. Nacvičili jsme pro ně loutkové představení Čert a Káča a pro každého diváka jsme připravili dárek na míru, aby věděl, že jsme na něj při výrobě mysleli.

Každý prvňáček dostal unikátní přívěsek. Základem byla iniciála jeho jména vytvarovaná z drátku, kterou jsme obalili vlněnou dutinkou. Doprostřed jsme z korálkových písmenek sestavili jeho celé jméno. Paní učitelky jsme obdarovali vlněnými hrníčky a paní asistentky srdíčky, vytvořenými stejnou technikou a rovněž označenými jejich jmény.

Výroba byla dlouhá a náročná cesta, která trvala několik měsíců. Vlněné dutinky jsme si pletli sami. Začali jsme ručně s pomocí nástrojů, kterým se říká dutinkovače. Vyzkoušeli jsme si to všichni a brzy nám to šlo pěkně od ruky. Ale přece jen jsme měli vytvořit 54 iniciál a ještě dárky pro paní učitelky a paní asistentky. A k tomu nacvičovat divadlo a nezanedbávat výuku. Proto jsme později využili stroj na výrobu dutinek. Chlapci v tom našli zalíbení a točili kličkou ostošest. Dívky s trpělivostí pokračovaly v ručním pletení. Při výrobě jsme konverzovali, rozvíjeli slovní zásobu, opakovali gramatiku, občas jsme se podívali na krátké video v českém jazyce.

Když jsme si chtěli od pletení odpočinout, tvarovali jsme písmena z drátků a „oblékali“ je do vlněných dutinek. Vyrobená písmena jsme museli dozdobit, aby byla opravdu osobním dárkem pro každého prvňáčka. Barevně jsme odlišili dívky a chlapce a také jednotlivé třídy. Pak nastal čas stát se na chvíli „Popelkami“. Pečlivě jsme vyhledávali korálková písmenka a přemýšleli, proč výrobci nechápou, že samohlásky (hlavně A) jsou téměř ve všech slovech.  Ale poradili jsme si. Jména jsme nalepili na iniciály, ty jsme dozdobili srdíčky, navlékli je na kovové kroužky na klíče a přidali malé roztomilé přívěsky. Nakonec jsme vše dárkově zabalili, aby byla radost z rozbalování dokonalá.

Nácvik loutkového představení pro nás nebyl jen o pohybu maňásků, ale především o překonávání vlastních hranic. Jako žáci jazykové přípravy jsme se museli poprat s nástrahami českého jazyka – každé slovo v pohádce vyžadovalo pečlivou výslovnost a správnou intonaci, aby příběh neztratil svůj vtip a dynamiku. A že nás některá sakramentská slova pěkně potrápila. Učili jsme se, že mluvit pro publikum znamená mluvit nahlas a srozumitelně, což pro některé z nás byla obrovská výzva. Největším nepřítelem však byla tréma. Strach z mluvení na veřejnosti jsme ale dokázali zlomit společnou podporou v týmu. Každá zpackaná replika při zkoušce nás posunula dál a naučila nás, že se nemusíme bát chybovat. Když pak přišlo ostré vystoupení, tréma se proměnila v soustředění a radost z toho, že nám prvňáčci rozumějí a smějí se našim vtipům. Do realizace představení se na poslední chvíli zapojili také naši spolužáci Majda a Miky, kteří s námi sice na hodiny jazykové přípravy nechodí, ale bez jejich pomoci bychom hru nemohli uskutečnit. Proto i oni jsou součástí našeho týmu a my jim moc děkujeme.

Co říct na závěr? Pro nás, sedmáky, to byla cesta od nejistoty k hrdosti, pro prvňáčky zážitek, na který snad nezapomenou. Ukázali jsme, že i když mluvíme různými jazyky, srdcem si rozumíme všichni.

 

Artem, Anton, Illja, Oksana, Maksym, Lian, Valeriia, Standa, Miky a Majda a paní učitelka Jindra Chejnová