Seznámení se Sevillou

V úterý 26. května se 24 cestovatelů se svými učiteli sešlo na pražském letišti Václava Havla. Více jak tříhodinový let nás přenesl do Sevilly, hlavního města španělské Andalusie, které je právem označováno za jedno z nejkrásnějších měst celého Španělska. Víme už, že Sevilla je kolébkou flamenca, je to město provoněné pomerančovníky a místo, kde se mísí křesťanská kultura s maurskou architekturou.

Po příletu jsme se posledním autobusem dopravili z letiště do hostelu JOY, kde se o nás skvěle starali. Každé ráno jsme měli připravenou snídani, večer jsme si pochutnali na španělské paelle či hamburgeru. Využívali jsme prostornou terasu včetně bazénu.

Známe už sevillské památky, které jsou pod patronací UNESCA a leží v těsné blízkosti historického centra.

Ve středu jsme navštívili Real Alcázar, královský palác. Mohli jsme obdivovat interiéry tohoto palácového komplexu a procházet se v královských zahradách, kde se točily i scény seriálu Hra o trůny. Angličtinu či španělštinu si mohli všichni výletníci procvičit při používání audio průvodce, který nás dvě hodiny provázel tímto impozantním místem.

V ten samý den jsme si prohlédli Katedrálu Panny Marie s věží La Giralda. I když jsme z interiérů viděli jen malou část, na celý komplex jsme se mohli podívat z překrásné vyhlídky nedalekého hotelu. Kdo se nebál ochutnat něco nového, mohl si objednat španělské tapas v místním bistru.

Čtvrtek byl věnován návštěvě obrovského půlkruhového náměstí Plaza de España. Náměstí je lemováno kanálem, po kterém lze plout na lodičkách. Obdivovali jsme 48 barevných kachlíkových výklenků s lavičkami, z nichž každý reprezentuje jednu španělskou provincii. Každý měl možnost pořídit si ty nejkrásnější fotografie v tom nejlepším světle. Do známé městské tržnice jsme se dostali parkem Marie Luisy.

Aby byl zážitek ze Španělska dokonalý, museli jsme k moři  - přesněji k oceánu, k Atlantiku. A to do provincie Huelva, na dlouhou písčitou pláž Matalascañas. Mnozí měli možnost poprvé zjistit, že Atlantik je daleko chladnější než Jadran či Rudé moře. Nikomu z plavců, hráčů fotbalu či tvůrců písečných dun to nevadilo. Zpátky jsme se dostali na hostel až po 20. hodině, kdy po večeři byl čas na balení, protože budíček v sobotu v 3.30 h zněl děsivě. Všichni zúčastnění ale zaslouží pochvalu – před čtvrtou hodinou ranní všichni stáli s pasem v ruce a mohli jsme odejít na bus, který nás dopravil na letiště. Odlétali jsme po půl sedmé a před desátou hodinou jsme přistáli v Praze.

Věřím, že všichni zúčastnění si výlet do Sevilly náramně užili.

 

Mgr. Jana Pácalová, ZŘŠ