Základní škola, Praha 8, Hovorčovická 11

Úvodní strana » Aktuality » Aktivity » Zahraniční zájezd do Anglie

Zahraniční zájezd do Anglie

Na přelomu měsíce února a března se 39 žáků 6. – 8. ročníku ZŠ Hovorčovická se svými třemi pedagogy a pod vedením zkušeného průvodce vydalo letecky na pětidenní výlet do krásných měst Velké Británie – Londýna, Oxfordu a Brightonu.
Na tuto první procházku městem si účastníci našeho výletu určitě vždy rádi vzpomenou. Počasí nám více než přálo (vždyť kdo by čekal na konci února rozkvetlé keře magnolií v ulicích a Londýňany procházející se venku pouze v tričku a mikině).  Díky průvodci Filipovi, který nám nechal zažít opravdový život v Londýně, včetně cestování metrem, stravování v anglických restauracích, nakupování ve všedních obchodech a proplétání se všemožnými uličkami a zkratkami, kterými možná většina turistů nikdy neprošla, nezapomeneme na náš první večer v Londýně.... O každém místě, budově, památníku, u kterého jsme se zastavili, dokázal Filip poutavě vyprávět – z prvního večera se nám určitě vybaví budova New Scotland Yard, Westminsterský palác se sídlem Parlamentu Spojeného království, hodinová věž Big Ben (i když se bohužel opravovala a byla zahalena lešením), Trafalgar Square a Leicester Square, kde se mohly děti samostatně, ale zároveň bezpečně vydat poznávat večerní Londýn a život v jeho ulicích. V uších nám stále zní hudba a smích, vidíme tanec na ulici a do pozdních hodin otevřené nasvícené obchody – prodejnu a muzeum lega, několikapatrový ráj s cukrovinkami a hlavně kouzelnou čínskou čtvrť. V Chinatown severně od náměstí Leicester jsme se rázem ocitli v jiném světě – nápisy v čínských znacích, rušná atmosféra, exotické vůně, červené lucerničky a výborné jídlo. Do prvního dne se již nic dalšího nevešlo, nezbylo tedy nic jiného než se vrátit do našeho útulného hotýlku s měkkými vysokými koberci a hurá spát.
Ve čtvrtek ráno nás po probuzení čekala typická anglická snídaně – ham and eggs, toasty, máslo, džem, káva, čaj či džus – zkrátka co si kdo vybral a v jakémkoli množství. Posilněni a natěšeni vydali jsme se na celodenní výlet do Oxfordu, malého stopadesátitisícového městečka na řece Temži, vzdáleného od Londýna asi 90 km. Cesta vlakem z Paddington Station do Oxfordu byla pohodlná, rychlá a plná veselí. Univerzitní městečko Oxford nás přivítalo chladným, větrným a deštivým počasím. Vyzbrojeni deštníky, pláštěnkami, nebo aspoň kapucemi (a někteří bohužel jen povzdechnutím, že si měli doporučený deštník či pláštěnku přeci jen sbalit) vydali jsme se obdivovat krásné starobylé město, sídlo první britské univerzity z roku 1167. Mnohé ze zdejších kolejí jsou považovány za klenot středověké architektury. Dobrá nálada nás neopouštěla ani v deštivém počasí a ulicemi Oxfordu se nesla naše krásná čeština – není tedy divu, že ji zaslechli i kolemjdoucí, a mezi nimi i česká studentka oxfordské univerzity. Potvrdila nám slova našeho průvodce, že studium na Oxfordu ani kdekoli jinde ve Velké Británii není nedosažitelně drahé. Všem studentům z EU pokrývá školné místní vláda a studenti po ukončení vzdělání splácí školné nízkým procentem ze svých příjmů. Možná se za pár let vrátí naši žáci na místa, která s námi letos navštívili, tentokrát jako studenti jedné z místních kolejí. My navštívili místa jedné z největších kolejí na oxfordské univerzitě – Christ Church a prostory jedné z největších knihoven na světě Boleian Library. Nadšeně jsme si prohlédli sál, ve kterém se scházel filmový Harry Potter se svými bradavickými spolužáky a profesory při hostinách a slavnostech.
Kolem poledne jsme se mohli rozhodnout, zda se chceme jít naobědvat, nebo obdivovat další pamětihodnosti Oxfordu. Odvážlivci (zřejmě z řad žáků VIII. A) pronesli přání jít „někam nakupovat“. I s tímto požadavkem si průvodce Filip poradil a zavedl naši skupinu do obchodního centra, kde se děti rozutekly tam, kam je jejich srdce nejvíc táhla – mnozí skončili v místním McDonald´s, Primarku a dalších obchůdcích s módou. Deštník či pláštěnku si však nepořídili. A brzy toho litovali. Další zastávkou byl totiž vrcholek nad městem s pozůstatky původního opevnění města. Jen co jsme na kopec vyšplhali, spustil se ohromný liják – proudy vody, silný studený vítr. Oxford se nám ukázal se vším všudy. Vždyť takové počasí k poslednímu únorovému dni prostě patří. Po krátkém zahřátí v milém obchůdku se suvenýry následovala cesta do centra města a možnost zvolit si další program – odpočinek a svačinka v jedné z místních kaváren nebo návštěva krásného Ashmoleova muzea s rozsáhlými archeologickými, sochařskými a uměleckými sbírkami. Ať už se děti rozhodly jakkoli, cestou na vlak se všichni tvářili spokojeně. Jízda zpět do Londýna pak nabídla dětem prostor pro vyprávění zážitků, prohlížení úlovků z Primarku, sdílení fotek se svými rodiči a spolužáky v Čechách, nebo pospávání po náročném dni. Těšili jsme se na naše malé pokoje v hotelu a večer ukázněně usnuli, abychom nabrali síly na další den.
Pátek 1. března byl ve znamení celodenního výletu do Brightonu, městečka na jižním pobřeží Anglie. Zkušeně jsme vyrazili na nejbližší stanici metra Paddington, odtud na Victoria Station a vlakem do Brightonu.
Barevné město vyhlášené jako centrum zábavy nás doslova nadchlo. Užívali jsme si procházky ulicemi vyzdobenými barevnými graffiti, potkávali jsme většinou mladé usměvavé lidi a též počasí se umoudřilo, takže se dal očekávat prima den. První zastavení a Filipovo vyprávění bylo věnováno bývalé královské rezidenci v centru Brightonu – známému Royal Pavilionu. Dozvěděli jsme se nejen informace o historii, významu a architektuře budovy, ale též mnoho zajímavostí a pikantností ze života krále Jiřího IV.
Naše další kroky směřovaly na pobřeží do známého Sea Life. V krásné viktoriánské budově je umístěna soustava akvárií, nádrží a terárií, ve kterých jsme si mohli prohlédnout téměř 3000 mořských živočichů - nejen ryb, ale i roztomilých mořských koníků, medúz a hvězdic. Poté, co si někteří z nás vyzkoušeli klec používanou k potápění mezi žraloky, na nás čekalo slavné pobřežní zábavní molo s herními automaty a příjemná oblázková pláž. Někdo mezi automaty ani nešel a užíval si chvíle, kdy vyšlo sluníčko, lenošením na pláži a pohledem na klidné Severní moře.
Následující program ve znamení oběda, nakupování, návštěvy kostela či prohlídky krásných domů v Brightonu si opět každý z nás uzpůsobil podle své chuti, ale z Brightonu jsme všichni odjížděli se stejným pocitem – do tohoto města, kam to odjakživa táhlo umělce, herce a nezávislé lidi, se určitě někdy rádi vrátíme.
V sobotu ráno jsme na snídani odcházeli v domnění, že nás čeká klidný den. Žádná cesta vlakem. Dnes zůstáváme v Londýně! Filip nás ale brzy vyvedl z omylu – to, co pro nás na jeden jediný den naplánoval, a co všechno jsme si zvládli užít, nabízejí mnohé cestovní kanceláře jako program na několik dní.
Naše první sobotní zastávka byla před Towerem. Oficiální název je Palác a pevnost Jejího Veličenstva a budova sloužila jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, palác, místo poprav, observatoř, útočiště a vězení. Pozorně jsme naslouchali Filipově výkladu o této pamětihodnosti Londýna a mnoho zajímavostí nám pověděla i paní učitelka North.
Následovala procházka po nábřeží řeky Temže a dalším cílem byl Tower Bridge – kombinovaný zvedací a visutý most - užili jsme si jak prohlídku mostu s úseky z průhledného skla, díky kterým vidíte provoz na řece Temži a komunikacích v hloubce pod sebou, tak návštěvu původní parní strojovny, která sloužila v minulosti ke zvedání mostovek. S pocitem závratě a úžasného zážitku jsme v dalších chvílích obdivovali londýnskou City, která nám nabídla pohled na velkolepé fasády bankovních domů a pojišťoven, ale i celou řadu pamětihodností a zajímavostí – galéru Golden Hind korzára Francise Drakea, nejmladší katedrálu v Londýně – Southwark, královský křižník Belfast a také novou londýnskou radnici, či známý mrakodrap The Shard ve tvaru střepu. Nyní byla na řadě pěší promenáda – oblíbené relaxační místo Londýňanů. Odtud jsme viděli katedrálu svatého Pavla, zastavili se v galerii moderního umění Tate Modern a v jejím sousedství zhlédli repliku Shakespearova divadla The Globe.
Dalo by se říct, že v této chvíli už máme za sebou tolik londýnských zážitků, že bude následovat jen občerstvení a návrat do hotelu. Ale to „nejlepší“ nás teprve čekalo – London Dungeon a London Eye!
V London Dungeon jsme zažili devadesátiminutovou hororovou jízdu temnou historií Londýna. Začala pro nás všechny cestou lodí do pekla a poté jsme zhlédli 18 představení, hraných profesionálními herci, díky nimž jsme se setkali se zlověstnými postavami, jako byl Jack Rozparovač či neslavný holič z Fleet Street, Sweeney Todd. Procházeli jsme se zamlženými ulicemi východního Londýna, morem zpustošenými domy i hrůzostrašnými mučírnami. Nejednou nás vyděsila ze tmy vystupující postava s nožem v ruce, světelné efekty, křik a hrůza návštěvníků, na které dopadla sprška vody. Někteří z nás se stali součástí hororového divadla a byli odsouzeni k smrti či pranýřováni. Rozhodně nešlo o pasivní prohlídku, neuvěřitelným způsobem jsme byli vtaženi do děje a stali se součástí příběhů, které děsily Londýňany v dávných dobách. A zakončení této show bylo opravdu stylové – Dead Drop – pád mezi oběšence.
Stačí? Nestačí! Vděčně stojíme frontu na vstup na londýnské oko a na čerstvém vzduchu si vyprávíme o svých pocitech z londýnských kobek. Po bezpečnostní prohlídce ostrahou atrakce je naše skupina rozdělena do dvou kabinek největšího evropského vyhlídkového kola s výškou 135 m a ti, kteří netrpí závratí, se těší na třicetiminutovou jízdu nad Londýnem. V naprosté tichosti, s pocitem respektu a s trochou obav si prohlížíme z London Eye místa, která jsme navštívili a o kterých jsme slyšeli. I místa, na která se možná podíváme příště. Dnes už ale ne. Přistáváme. Vystupujeme. Těšíme se do hotelu – na večeři a odpočinek.
Neděle 2. března – náš poslední den v Anglii. Od rána balíme, uklízíme pokoje, naposledy snídáme slaninu s vejci, pohladíme bílou kočku Snowie, která je pyšnou obyvatelkou hotelu, loučíme se s personálem, …. ale ještě ne s Londýnem! Sbalená zavazadla jsme zanechali v jednom z pokojů a vyrazili na procházku londýnským Hyde Parkem a Kensingtonskými zahradami. Ranní park byl tichý, a i když jsme se dozvěděli o jednom z jeho využití – možnosti vyjádřit se veřejně a nahlas k jakémukoli tématu, byly naše hovory klidné, rozjímavé, bilancující. Hodnotili jsme dny, které jsme v Anglii prožili. V Hyde Parku jsme si prohlédli památník Diany, princezny z Walesu v podobě oválné kruhové kamenné fontány a v Kensingtonských zahradách pak monumentální Albertův památník vybudovaný na přání královny Viktorie na počest jejího manžela prince Alberta.
Naše další kroky pak směřovaly na Exhibition Road v South Kensingtonu, kde jsou umístěna věhlasná londýnská muzea. Mohli jsme si vybrat, které z nich navštívíme, a tak se jednotlivci vydali buď do Science Museum se sedmi poschodími interaktivních a poučných exponátů, nebo do Victoria and Albert Museum specializovaného na aplikované a dekorativní umění. Třetí možností pak byla prohlídka přírodopisného muzea Natural History Museum, kde je umístěno na 70 milionů předmětů týkajících se botaniky, entomologie, mineralogie, paleontologie a zoologie. Každý z nás si vybral místo jemu nejbližší a zařadil se do dlouhých front lidí čekajících na otevření muzea. Běžní Londýňané i ostatními turisté jsou zvyklí poslušně si počkat na zpřístupnění muzeí, kde pravidelně tráví víkendový čas rodiny s dětmi i jednotlivci. Od muzeí nás už ale čekala cesta zpět do hotelu pro zavazadla a pak už opravdu poslední cesta – na letiště Gatwick.
A přestože celou dobu našeho pobytu vše probíhalo hladce a bez nesnází, na poslední chvíli jsme si všichni užili napětí a nervozity. Vlak, který nás měl dovézt na letiště, měl totiž nepříjemné zpoždění. Z hlášení nádražních reproduktorů jsme opakovaně slyšeli o technických potížích, ovšem přesný čas odjezdu nám byl stále neznámý. Už už to vypadalo, že letadlo nestihneme…. Doslova za pět minut dvanáct se náš vlak rozjel …. a včas nás dopravil na letiště. Odbavení již proběhlo tak, jak mělo. Ale ouha – počasí v celé Anglii se začalo zhoršovat, opět jsme si vyslechli hlášení o technických potížích na vzletové dráze. Ale nakonec jsme opravdu vzlétli. A hlavně – bezpečně přistáli v Praze. Sice pozdě v noci, unavení, nevyspalí, ale šťastní! Naše London Way byla skvělá, nikdy na ni nezapomeneme!
 

Základní škola, Praha 8, Hovorčovická 11

E-mail
hospodarka@zshovorcovicka.cz

IČO
60433299