Pečkárna

Žáci 9.B se 18. dubna vydali po stopách ponuré pražské historie. V ranních hodinách dorazili k budově Petschkova paláce, které dnes slouží potřebám ministerstva průmyslu a obchodu, ale náš zájem byl primárně směřován k období 1. poloviny dvacátého století. Během první republiky sloužila budova jako bankovní dům rodiny Petschků, avšak po roce 1939 si prostory zabralo ke svému účelu gestapo. Právě v suterénu bylo zřízeno tzv. „domácí vězení“, což byl pouze uhlazený termín pro mučírnu a výslechové místnosti. Byly zde mučeny a vyslýchány tisíce českých občanů, většina z nich byla stanným soudem (taktéž ve stejné budově) odsouzena k trestu smrti a dopravena na popraviště – věznice Pankrác, střelnice na Kobylisích nebo věznice gestapa v Terezíně, kde byli ihned nekompromisně zavražděni. Ti, kteří nebyli odsouzeni ke smrti okamžitě, skončili v některém z koncentračních táborů. Z hrůzných výslechů se dochovaly originální mučicí nástroje, které jen dokreslují praktiky tehdejší německé státní tajné policie. Za zmínku jistě stojí také medailonky vyslýchaných osobností na tomto místě, například odbojářů Josefa Balabána a Josefa Mašína nebo Vladislava Vančury, Karla Hašlera či Františky Plamínkové. Nahlédli jsme do zadržovacích cel (během bankovní éry se jednalo o telefonní budky) a jistě nikoho nenechal chladným pověstný „Biograf“, místnost, kde se čekalo na výslech (leckdy i desítky hodin) a jakýkoliv pohyb byl přísně fyzicky trestán.

Na všechny dopadla ponurá atmosféra tohoto místa a přítomný „odér smrti“. Opětovně jsme si připomněli důležitost hrdinství v těžkých dobách, které bylo leckdy vykoupeno vyvražděním celé rodiny.

Mgr. Barbora Bejvlová, Mgr. Lucie North